Shion Yamanaka

Shion Yamanaka je pozůstalou členkou klanu Yamanaka. Od svého dědy, Inoshikoi Yamanaky, často slýchává o životě v Konoze a o tradicích jejího klanu. Vypráví jí o poklidném světě, krásné přírodě a vůni květin, které jejich rodina pěstovala. Shion už od mala doufá, že jednou pozná takový svět, který jí její děda popisuje a chce být součástí hnutí, které dokáže vrátit svět do normálu a obnovit nakažené oblasti. Proto šla studovat na akademii, aby se stala zkušenou kunoichi a ve 12 letech získala hodnost Genina.

Shion je na svůj věk průměrně vysoká - 149 cm a váží 42 kg. Díky častému a tvrdému tréninku má svalnatou postavu a je velmi pružná. Má plavé, dlouhé vlasy, které má stažené do culíku, přesně tak, jako to má její děda. Pod často zamračeným obočím na vás budou vykukovat čistě modré oči. Nezáleží jí na tom, co si obléká, pokud najde vyprané prádlo, vezme si to, pokud ne, vybere to, co smrdí nejméně. Shion nemá ráda holčičí oblečení a nikdy ji neuvidíte v šatech nebo v sukni, považuje se za bojovnici a ženské oblečení je pro ni znakem slabosti něžného pohlaví. Její outfit většinou tvoří dlouhé khaki kapsáče, černý croptop, pod nímž je síťované tričko a červená mikina uvázaná kolem pasu s ručně vyšitým znakem klanu Yamanaka.

Shion na vás může působit jako tiché a zamlklé děvče. Často ji uvidíte odsedávat si od hloučků lidí s knihou s učivem nebo jak zrovna utne konverzaci s někým, kdo ještě ani neotevřel pusu. Hodně lidí jí popisuje jako drzou, neomalenou a nebo divnou kvůli její zamlklosti. Shion však nemá srdce z kamene a kvůli těmto poznámkám často brečí, a o to více jí to utvrzuje v jejím chování. Ví ale, že po dokončení akademie bude přiřazena do skupiny, kde bude muset spolupracovat s ostatními členy, proto se občas snaží nechat člověka domluvit, mezitím jí však dojde, že se vlastně bavit nechce a že téma, které je jí podsouváno, je pro ni nezajímavé.

Jakmile Shion dorazí domů, je z ní jiný člověk, je veselá a hravá. Pomáhá dědovi s chodem domácnosti a poté je celá natěšená na následující trénink. Její věčně tichý a tvrdý hlas se mění na hlasitý a milý. Shion miluje zvířata a ve svých 8 letech zachránila topící se kotě po několika týdenních deštích a osvojila si jej. Miluje vše, co vytvořila příroda. Miluje svého dědu, svého kocoura Nozomu a pro rodinu by udělala cokoliv.

Ke starším chová úctu a na akademii s každým učitelem, díky své poslušnosti a tvrdé práci, vždy vycházela. Shion se skálopevně drží svých zásad a její mysl je zaplavena hromadou předsudků. Je velmi horkokrevná a tvrdohlavá. Pokud intenzivně trénuje, následkem jsou časté bolesti hlavy, které trvají několik dnů a proto je více podrážděná. Umí se ale pro věci nadchnout a je schopná zvládnou úkoly, které by někomu trvaly několik dní, za pár hodin. Má svojí hlavu a pokud má odlišný názor, nebojí se ho prosadit, je to taky jedna z mála chvilek, kdy Shion nevadí mluvit nahlas před ostatníma. Málokdy se stane, že by jí někdo přesvědčil o opaku, na to, aby uvěřila, by potřebovala fyzické důkazy. Dobře si zapamatovává tváře a pamatuje si každý špatný zážitek s ostatními, problém jí však dělají jména.

Nesnáší hmyz a když někdo porušuje zákony. Má veliký smysl pro spravedlnost. Když si nedává pozor, často řekne věci nahlas, aniž by chtěla. Na nějaké situace Shion neumí reagovat jako ostatní, nechápe různé mezipřátelské pohnutky, je dost možné, že kvůli tomu si nikdy neudělala opravdové přátele a nebo to je výsledek jejího nezačlenění mezi vrstevníky.

_________________________________________________

Když skončilo vyučování na akademii, cestou domů jsem se zastavila v obchodě pro jahody, abych mohla na příští den udělat Ichigo Daifuki, které má děda tak rád. Když jsem vylezla ven, potkala jsem majitelku večerky, která stála poblíž. "Dobré odpoledne," zahuhňala jsem a prošla kolem ní. Nebyla jsem ani 5 metrů od ní, když jsem zaslechla: "No vidíš to! Už zase nepozdravila, fracek jeden." Naběhla mi žilka na čele. Ty jedna stará babizno! Jestli si už tak stará, že neslyšíš, tak si pořiď naslouchátko! křičelo moje vnitřní já. Rozběhla jsem se a zanedlouho jsem stála před naším obchodem s květinami. V téhle době byl každý rád, když si mohl den zpříjemnit pořízením malé kamélie v květináčku nebo fialky v truhlíku. Obchod byl však zavřený, proto jsem otevřela vchodové dveře a vešla do našeho domu. Sundala jsem si boty, nasadila pantofle a zakřičela: "Jsem doma!" Nikdo se neozýval, a proto jsem se rozhodla vejít do obývací místnosti, kde jsem našla skuhrajícího dědu. Okamžitě jsem k němu přiběhla: "Co se děje?" vyptávala jsem se starostlivě. "Ale to nic, jen mi pořád zlobí noha," mile se na mě usmál. Dva týdny nazpátek jsem při tréninku dědovi přelomila holenní kost. "Je mi to moc líto," svěsila jsem hlavu, tvář však bez výrazu. "No tak, nic se neděje, jen teď pár dní budeme trénovat techniky a cvičit budeš sama," pohladil mě po vlasech, stále se umívajíc. Chvíli jsem se dívala na své konečky prstů a když jsem zvedla hlavu, věděla jsem přesně, jak se mu můžu odvděčit. "Dědo? Vysvětlíš mi, proč moje jméno nezačíná na 'Ino' jako to tvé a ostatním členům našeho klanu?" zeptala jsem se s jiskřičkami v očích. Věděla jsem, že mu vyprávění vždy zlepší náladu a mně v podstatě také. Prohrábl si plnovous, obočí se mu zvedlo překvapením a zamručel: "No jistě, proč by ne? Na tohle ses ještě nevyptávala." Děda si usedl do polo tureckého sedu, zlomenou nohu natáhl před sebe. Sebrala jsem hřeben ze stolečku a vzala kus jeho bílých pramenů do jedné ruky, tou druhou jsem je začala pročesávat. "No... Když tě tvoje maminka porodila, naléhala na to, aby ses jmenovala Shion - ta, která nezapomíná. Měla prý děsivé sny po určité období a poté se jí vybavilo tvé jméno. A byli jsme přesvědčeni, že již žádní členové klanu Akimichi nebo klanu Nara nežijí."  vyprávěl věčně děda, když v tu se mu uvelebil v klíně Nozomu a začal příst. Nic dál neříkal a z toho jsem usoudila, že je konec vyprávění. "To bylo vše? Myslela jsem, že to bude delší," zamumlám nespokojeně. Děda se zasmál a zeptal se: "Nevadí ti někdy, že si je nepamatuješ?" Chvíli jsem přemýšlela a pak ze mě vypadlo: "Nevadí mi, že si je nepamatuju. Nevím, jaký to je, mít rodiče. Neznám ten pocit, proto mě to netrápí," zakřením se. Obejmu dědu zezadu a dodám: "Mám tebe a Nozomu, to je jediný, co k životu potřebuju."

_________________________________________________

_________________________________________________

Ninjutsu: 3 / Taijutsu: 1,5 / Genjutsu 1 / Inteligence: 2 / Síla: 2 / Rychlost 2,5 / Chakra: 2 / Ruční pečetě: 1